 |
o projektu | ||
|
o autorovi | ||
|
fotografie | ||
|
podmínky zapůjčení | ||
|
texty |
Cesta ke svobodě
O autorovi
* 5. září 1946 ve Vsetíně na Valašsku (Morava). V roce 1956 se s rodiči a sourozenci přestěhoval do podhůří Jeseníků (Těchanov). Vystudoval gymnázium v Rýmařově (1963) a pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova (1967). Ženat od roku 1971, manželka Agnes, dcera Monika.
Po absolvování univerzity začal vyučovat na základní devítileté škole v Rýmařově, následujícího roku se stal ředitelem školy v Sovinci a později v Jiříkově. Kromě své pedagogické a fotografické činnosti se věnoval veřejně prospěšné práci. Od roku 1974 vedl galerii v Sovinci, od roku 1998 v Bruntále. Od roku 198 úzce spolupracuje s progresivními umělci v Praze, Brně, Bratislavě a v dalších kulturních centrech České republiky i v zahraničí.
První impuls k fotografování dostal od otce. V roce 1964, v době studií, ho podnítil k fotografování prof. Jan Bukovjan. Štreit se účastnil fakultních výstav a studium zakončil první samostatnou výstavou (1967). Od roku 1972 se koncepčně věnoval zobrazování vesnického života. Soustředil se na portrét a na rómskou tématiku. V letech 1974-1977 absolvoval Školu výtvarné fotografie, jeho závěrečnou prací byl soubor z divadelního zákulisí.
V roce 1982 se zúčastnil jako jediný fotograf nepovolené výstavy neoficiálních výtvarných umělců na tenisových kurtech v Praze, kde jeho fotografie vzbudily pozornost tajné policie. Byl vzat do vyšetřovací vazby a posléze odsouzen k trestu odnětí svobody v délce deseti měsíců s podmíněným odkladem na dva roky. Důvodem stanovení trestu podle dvou paragrafů trestního zákona (hanobení republiky a jejího přestavitele) byla interpretace vystavených i nikdy nezveřejněných fotografií (po úřední prohlídce celého archívu fotografa). Součástí trestu bylo zabavení části negativů a pozitivů a fotoaparátu (coby nástroje trestných skutků). Jindřich Štreit měl zakázáno pokračovat ve své trestné činnosti fotografování a byl sledován. V dějinách fotografie je tento případ pravděpodobně unikátní.
Po propuštění z vězení nesměl Štreit učit. Nejprve pracoval jeden rok v knihovně a po uzavření soudního jednání si musel najít zaměstnání jako dispečer Státního statku Ryžoviště. Ještě intenzivněji se věnoval kulturní činnosti a fotografování. Po státním převratu v listopadu 1989 se Štreitova situace změnila. V letech 1990-1993 byl zaměstnancem okresního úřadu a posléze muzea v Bruntále. Od roku 1994 samostatný fotograf. Vyučuje dokumentární fotografii na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze a na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě.
Je rytířem DC a členem Sdružení Q Brno, Spolku olomouckých výtvarníků, Aktivu volné fotografie při Pražském domě fotografie a Umělecké besedy v Praze.
|
Samostatné výstavy (výběr) Zastoupení ve veřejných
sbírkách |
|
Filmy o
Jindřichu Štreitovi Vyhasínanie do svetla, režie Peter Gerža, ST Bratislava 1989 Příběh československé fotografie 11, režie Josef Havran, Krátký film Praha 1989 Mezi světlem a tmou, režie Jan Špáta, Krátký film Praha 1990 Jindřich Štreit, režie Vít Korčák, ČT Brno 1992 Štreit, Regards sur le district de Saint-Quentin, režie Jean-Marc Robert, Moyens-Techniques R. V B. Reims 1992 Kultura?, režie Jindřich Procházka, ČT Ostrava 1994 Lidé olomouckého okresu očima Jindřicha Štreita, režie Hana Pilátová, Audiovizuální centrum Olomouc 1995 Ohlédnutí, režie Jaroslav Vašíček, ČT Ostrava 1997 Cesta ke svobodě, režie Ivo Macharáček, ČT Ostrava, 1999 Knihy |